Slovácký okruh nám připravil nejednu výzvu
Naše cyklistická sezóna je již v plném proudu. Český pohár v para cyklistice sepsal své první řádky ve městě perníku v polovině dubna, a o necelý měsíc později přidal své lístky v propršených Valticích. Aprílové počasí si zatím s námi hezky pohrává a nejeden z nás vyhlíží první paprsky, které by nám vlily optimismus a odhodlání do dalších soubojů o cenné body letošního ročníku.
Každý závod nemá jen své vítěze, ale i poražené. Vítězem je však každý, kdo se nevzdává a stále se pokouší překonat sám sebe, byť jen o malý kousek.
Říká se, že zvyk je železná košile. Konec května se pro nás, v posledních letech, stává takovým "malým svátkem". Žeravice u Kyjova již po několikáté hostili závod s poetickým názvem Slovácký okruh. Podnik, který v loňské sezóně byl v kalendáři Českého poháru, jsme letos absolvovali mimo něj.
Nejeden by si mohl myslet, že se jedná o poklidný závod nabízející malebné pohledy do krajiny, kde rozsáhlé vinice vybízejí k zastavení a nádherná příroda k nostalgii. Slovácký okruh je pro každého z nás jednou velikou výzvou. V nás, cyklistech, budí velký respekt nepříjemné stoupání do obce Syrovín nebo táhlé stoupání do cíle závodu, kdy už opravdu moc sil nezbývá.
Letošní ročník s sebou přinesl několik výzev. Tou první se stala, zcela jistě, samotná cesta do Uherského Hradiště, odkud jsme následující den na samotný závod odjížděli. Z Pardubic jsme vyrazili směr Olomouc, kde nás čekala zastávka, na kterou jen tak nikdo z nás nezapomene, a která se stala jednou velkou výzvou pro naše děvčata. Olomouc se proslavila svými tvarůžky, a náš čtyřkolý Emilek, tak mu říkáme, na ně dostal velikou chuť. Svá olejová stavidla otevřel tak mohutně, že děvčata měla co dělat, aby je zavřela. Olomoucké tvarůžky mu chutnaly tak moc, že do samotného Hradiště jsme dojeli s vydatným zpožděním. Optimismus, který z děvčat čišel po samotné strastiplné cestě, jsme jim mohli jen tiše závidět.
Příjemné slunečný paprsky nás pomalinku probouzely do dalšího dne, aby nás brzy přivítaly samotné Žeravice, kde již probíhaly závody dětských cyklistických hvězdiček. Start našeho závodu byl naplánován s úderem třinácté hodiny, kdy se na trať dlouhou 26 a 52 km vydalo více jak 80 cyklistů různých kategorií.
Prvních patnáct minut bylo vcelku poklidných, sluníčko nám hezky svítilo, ale nepříjemný protivítr nevěstil nic dobrého. Pohled na krajinku kolem byl nádherný, do chvíle, kdy se v dáli objevil tolik obávaný kopec do obce Syrovín. Většina z nás jej dala s grácií sobě vlastní, náš Plyšák (Vašek) se jen se smutkem v očích musel smířit s faktem porážky, kterou mu tento kopec i letos nadělil.
Trasa závodu nám nabídla jak cíle vrchařské, tak ty, kde je naopak třeba zvládnout i nemálo technických pasáží. Takovou výzvou si prošel Fanda Vlček, který i přes veškerou snahu zvládnout svůj tricykl svou výzvu nezvládl a nešťastně upadl. Závod však nevzdal a jako hrdinný Forrest Gump, potlučený a unavený, proťal cílovou pásku.
Náš Jindřich Mašín prolétl závodem jako bájný Fénix, aby se opět postavil na vytoužený Olymp a ukázal tak všem, kam se lze se svou pílí a odhodláním dostat. Karel Posekaný svou druhou pozicí Jindru doprovodil.
Jindra Mašín si svými výkony vysloužil přestup do profesionálního týmu SCK Asteria Dubí, kde se pokusí probojovat mezi světovou elitu para cyklistiky. Posledním závodem, který za nás pojede, se stane Perníková 24, který společně s Nadačním fondem 2P pořádá náš sportovní klub v okolí Kunětické hory počátkem června.
Všem našim cyklistům a cyklistkám gratulujeme k dosaženým výkonům, našim děvčatům za bezmeznou podporu a podporovatelům za přízeň.
Fotogalerie zde: