Slovácký okruh 2022
Jindřich Mašín ukázal soupeřům záda aneb Letní cyklistická pohádka
Kdesi za devatero řekami bylo nebylo jedno království. Nebylo to obyčejné království, bylo plyšové a rukou pevnou v něm vládl plyšák Venda, který čas od času někam zmizel, beze stopy, jako pára nad hrncem, aby se později vrátil jako vyměněný, veselý, ale mnohdy strašně unavený a zmožený.
Plyšáčci, jeho poddaní, se postupem času začali o svého páníčka bát, a tak svolali velkou radu, kde povolali vrchního detektiva tygříka a požádali ho, aby vypátral, kam páníček tak často mizí, co dělá a zda-li si náhodou nehledá nějaké jiné království a nové poddané.
Jako malá štěnice se tygřík vměstnal do batohu svého krále a velmi pečlivě si začal zapisovat své poznámky do malého notýsku, aby po návratu vystoupil na vrcholné radě s vyprávěním jako z pohádky.
"Má milá rado," pravil tygřík. "Na přelomu května a června se v kraji proslavené svým vínem a pohostinností konal již pátý ročník tradičního Slováckého okruhu, na který se sjelo více než sto cyklistů nejen z České republiky. Závod byl vypsán na dva okruhy v délce 25 km jeden. Cyklisté byli, na základě své výkonnosti, rozděleni do kategorií profi a hobby jezdců. Kategorie hobby jezdců absolvovala okruh jediný. Slovácký okruh, který se jel za příjemného počasí, byl letos zařazen mezi závody Českého poháru para cyklistů a byl uveden mezi oficiální závody Českého svazu cyklistiky," dodal.
"Náš král je cyklista!" vykřikl malý krysáček. "Ano, je a jezdí pravidelně s partou handicapovaných kamarádů nejen na závody, ale i pěkné výlety," pošeptal hrošík sobíkovi. V sále se rozhostilo ticho. Plyšáčci jen s údivem hleděli na svého krále do chvíle, kdy tenkým hláskem pokřikovali na tygříka: "Povídej, jak to na závodech vypadalo a jak uspěl nejen náš král, ale také jeho přátelé z týmu?"
Tygřík tedy pokračoval: Noc před odjezdem spal náš král velmi neklidně. Snad nervozita z počasí, nebo obavy z kopců, míhaly se v jeho snech. Odbyla pátá, a budík svým hlasitým hřmotem odbíjel čas na odjezd.
Kolem deváté hodiny jsem ze svého úkrytu v batohu sledoval ten neskutečný frmol na hlavním pražském nádraží. Lidé pobíhali sem a tam. "Kam všichni asi jedou?" pomyslím si. Batoh se svou kolíbavou chůzí pohnul. Z amplionu se linulo oznámení o odjezdu do Pardubic a já se jen drápkem stěží držel. Nymburk, Poděbrady, Kolín a už tu byly Pardubice, odkud jsme pokračovali do Uherského Hradiště.
Cesta do Uherského Hradiště probíhala v přátelském duchu. Jen obloha zšedla a zkrápěla střechu naší dodávky deštěm. Měl jsem pocit, že se Zeus hněvá nad mou tajnou misí, sbíral jsem odvahu, abych opustil tajný úkryt a doufal, že se slituje a pošle lepší počasí.
Náš král se spolu se svými kamarády ubytoval v jednom útulném penzionu, který byl součástí místního zimního stadionu. Hodiny pomalinku vybízely k večeři a já jen odpočítával čas, kdy opustím svůj důmyslný úkryt, abych si také ulovil něco dobrého. Mým revírem se stala nedaleká útulná restaurace s usměvavou obsluhou a vynikajícím jídlem. "Mlask, mlask," ozvalo se nedaleko. "Co to slyším?" ptal se král. "To jsem já, tvůj věrný tygřík. Jsem zde, abych Tě chránil," dodal uštěpačně. S plným bříškem jsem ulehl vedle svého krále a po očku pokukoval po jeho kamarádech a s pocitem velké úlevy jsem podřimoval.
Nastal den D. Zeus přispěchal se slunečnými paprsky, které nás polehoučku šimraly po tvářích. "Za chvíli pojedeme, vstávejte!" ozvalo se zpoza dveří. Král pokynul a vyrazili jsme.
Malá obec Žeravice, která se nachází nedaleko Kyjova, si nás všechny získala svou atmosférou. "Už jen chvilička a startujeme," linulo se z reproduktorů. 3.2.1 start a jako střela vyrazil peloton vstříc prvnímu velkému a zároveň nejtěžšímu stoupání závodu. Dopravní značka, která slibovala profil se stoupáním dvanáct procent, vzbuzovala v každém z nás skutečný respekt. Některé pasáže byly dokonce o dva i tři stupně příkřejší, a já jen pozoroval svého krále, jak se trápí a v té nejtěžší pasáži mění jízdu na kole za chůzi. I ten největší kopec má svůj konec a už jsme opět jeli. Míjeli jsme nespočet pořadatelů, dobrovolných hasičů, kteří zrakem ostřížím sledovali naše výkony a dávali instrukce, kam jet. "Až to půjde, otočte se!" zaslechl král. Po chvíli jsme míjeli kontrolní bod, pozdravili kamarády a vydali se na druhou polovinu tratě, do cíle.
Velkou nadějí je do budoucna Jindřich Mašín, který dokončil závod tricyklů na první pozici v neskutečném čase 1:09:07. Tým jako celek se na závodě neztratil. Závod si všichni moc užili.
"Má milá rado, o svého krále se bát nemusíme. Čas tráví aktivně, s kamarády, kteří jej obohacují a zároveň motivují," zakončil své vyprávění tygřík.