Pohádkový výlet na Kočičí hrádek si nás získal

Luže - Pár slunečných paprsků šimrá nás po tvářích, jako by nám chtěly naznačit, že se pomalinku blíží čas, kdy se příroda ukládá k zimnímu spánku. Koruny stromů hrají všemi barvami, tu a tam se ozve vábivý zpěv drozda a pár poletujících lístků vybízí mnoho z nás ke krásnému výletu nebo jen procházce.

První říjnový víkend patřil našim cyklistům, kteří po delší odmlce zavítali do domovského prostředí Hamzovy léčebny, aby pod hradbami zříceniny hradu Košumberk uspořádali své první podzimní soustředění letošního roku.

Trenérky si pro nás připravily dva okruhy s různou mírou obtížnosti v celkové délce 50 a 65 km. Cílem výletu se stala rozhledna Bára, jež se nachází nedaleko státního zámku ve Slatiňanech. První skupina se vydala přes Rosice u Chrasti až skoro ke Chrudimi, kde se napojila na cyklostezku podél řeky Chrudimky k vyhlášenému hřebčínu a zámku Slatiňany. Poté pokračovala do cíle a vrcholu etapy - rozhledně Bára.

Druhá skupina měla svůj okruh k této unikátní stavbě malinko delší. Přes Hrochův Týnec, Vejvanovice a Úhřetice jsme zavítali do malé obce Mikulovice, kde se nachází zajímavá dřevěná stavba obřího kola, u kterého srdce každého cyklisty zaplesá. Lidská tvořivost nezná mezí a je hezké objevovat místa, která se v katalozích cestovních kanceláří nenachází. Ačkoliv panovala jasná obloha, sluníčko se ještě ke svému spánku nechystalo, chladný podzimní větřík hnal naši skupinu ke společnému bodu setkání, tím se stala právě tato zajímavá dominanta kraje, kterou si místní pojmenovali typicky ženským jménem.

Stavba rozhledny Bára započala na jaře 2008. Dne 21. června 2008 byla Bára slavnostně otevřena a předána veřejnosti. O čtyři dny později, ve středu 25. června 2008, se nad samotnou rozhlednou a okolím prohnalo tornádo třídy F2 a tím tak skončila historie rozhledny Bára I.

Po tornádu bylo rozhodnuto o znovuobnovení rozhledny Bára a její stavba trvala pouhých 14 měsíců. V září 2009 byla slavnostně otevřena rozhledna
Bára II., která je vylepšena o zpevňovací prvky, které vydrží i vítr o síle 200 km/hod.

Pohled z rozhledny ve výšce 14,8 m byl pro každého z nás hezkým zážitkem. Samotná stavba pak má úctyhodných 25,7 m.

Po dobrém obědě v místním občerstvení jsme usoudili, že bychom si zasloužili nějaký ten malý bonus.

Každý z nás si občas přejeme být, alespoň na chvíli, dětmi. Zažít něco, co jako dospělý již tolik nevnímáme. Cítit se jako král nebo jen na chvilku být například hradním pánem. Takový zákusek se nám poodhalil nedaleko našeho cíle výletu v podobě Kočičího hrádku.

Kočičí hrádek je miniaturou hradu, kterou koncem 19. století nechala v lese za slatiňanským parkem postavit kněžna Vilemína Auerspergová.

Ačkoliv již nejsme děti, vzbudila v nás tato malá stavba stejný údiv a nadšení, jako u dětí, které si tam s nadšením hrály.

Doba pokročila a nastal čas návratu do našeho dočasného domova. První metry z Kočičího hrádku byly malým adrenalinem. Hrady byly vždy stavěny na kopcích, aby je nebylo tak snadné dobýt. Hrádek ten svůj kopeček měl také. Překonání této překážky s tricykly nebylo jednoduché, ale všichni ji zvládli s noblesou. K cestě nazpět do léčebny se cyklisté opět rozdělili. Jedni jeli klasickou stejnou trasu, druzí to vzali přes obec Kočí a místní raritu - dřevěný kostel.

Po návratu následovala večeře a oslava kulatých narozenin jedné z našich nejmladších členek našeho cyklo týmu. Věrušce jsme velmi rádi popřáli mnoho šťastných let, přátel a pevného zdraví, abychom se pomalu vydali do svých peřinek vstříc novému dni.

Nedělní den si pro nás přichystal neobvyklou návštěvu místního kostela a spanilou jízdu v okolí Luže.

Fotogalerie zde: