Mistrovský titul míří do Luže
Jindřich Mašín se stal mistrem republiky v silničním závodě para cyklistů
Letní měsíce patří pro nejednoho z nás k těm, kdy vyrážíme za hranice všedních dnů, objevujeme nová místa, poznáváme nové přátele, nebo jen relaxujeme u vody a večer pak zakončíme nějakou příjemnou grilovačkou. Pro sportovní fanoušky cyklistiky je červenec opravdovým svátkem, kdy upřeně sledují vrcholné výkony těch nejlepších na slavné Staré dámě.
Pro naše cyklisty bylo vrcholem sezóny třídenní mistrovství České republiky para cyklistů, které se jelo druhý červencový víkend v Mikulovicích v oblasti Jeseníků jako vložený závod mistrovství ČR mládeže v silniční cyklistice, jehož součástí se podnik stal.
Řádky tohoto závodu se začaly psát o den dříve, když jsme za pošmourného poledne vyrazili vstříc Velkým Losinám, kde jsme se ubytovali v penzionu Brněnka, který se pro nás stal opět naším domovem. Cesta byla doprovázena pohodovou atmosférou, kterou občas narušila nějaká ta přeháňka, kdy si nejeden z nás říkal: "Snad nás to nepotká během samotných závodů."
Páteční ráno nás přivítalo příjemné letní počasí, svěží horský vánek a okouzlující pohled na malebnou přírodu, která byla všude kolem nás. Snad jen v pohádce byste našli lepší, ale na nějaké nostalgické rozjímaní není čas a vyrážíme. Nabíráme směr Červenohorské sedlo, kde nám počasí ukázalo i svou odvrácenou tvář. Místo úchvatných pohledů jsme jen se zatajeným dechem sledovali řidičské umění Lenky, která se prodírala mlhou, za kterou by se nemusel stydět ani slavný Sherlock Holmes. Tu tam bylo pěkné počasí, naopak chvílemi i vydatně pršelo, míjeli jsme Jeseník a po chvíli nás přivítala obec Mikulovice, kde se nacházelo letiště místního aeroklubu, které se stalo zázemím nejen pro nás, ale i celý závod. Jen s údivem jsme pozorovali ten mumraj kolem nás. Pod kapkami deště jsme sledovali mládežníky, kteří postupně dojížděli svůj závod a zlehka se vyjížděli na cyklo trenažerech.
Páteční den patřil časovce a my s napětím čekali na svůj start. Kapky deště spolu s chladným vzduchem nás doprovázely až k téměř samotnému startu, a jen málokomu z nás se do tohoto nečasu zrovna chtělo. Zeus samotný byl však jiného názoru a seslal na Zemi poselstvo, které nás před kapkami deště úspěšně chránilo. My se tak nerušeně mohli vydat na svou trať v délce třinácti a necelých osmi kilometrů. S napětím a nervozitou v nohách se pomalu řadíme za para legendu Michala Starka, Ivo Koblasu a po chvíli startér odpočítával posledních deset vteřin do startu.
Sobota nabídla cyklistům volný den. Naši cyklisté tento den pojali relaxačně. Po lehké ranní vyjížďce časovky se někteří z nás vydali do vyhlášeného Thermal parku, který nabízí nespočet způsobů, jak zrelaxovat. Mezi námi se našla také skupinka, která dala přednost pohodové procházce v okolí Velkých Losin. Z původních dvou kilometrů se nakonec podařilo zdolat o šest kilometrů více. Přírodní scenérie, která se nám ukázala v celé své kráse, stála určitě za vidění.
Traduje se, že neděle je ten den, kdy se odpočívá a nic nedělá. Cyklisté neděli nedrží, zvlášť, když nás v podvečer čekal mistrovský závod. Nervozita by se v každém z nás dala krájet. Způsobů, jak se nepříjemných pocitů zbavit, by se dalo najít mnoho. Příjemným zastavením se pro nás stala návštěva jednoho z místních kostelů, kde se právě konala bohoslužba. Předzávodního stresu jsme se sice nezbavili, ale požehnání, kterého se nám dostalo, nám vlilo energii do žil a plni optimismu jsme tak vyrazili na samotný závod. Přejezd Červenohorského sedla byl opravdovým zážitkem. Počasí bylo mnohem přívětivější do chvíle, kdy jsme se blížili k letišti. Do samotného startu závodu zbývalo několik málo hodin a my nervózně vyhlíželi lepší počasí mezi kapkami deště.
Hodina H se nezadržitelně blížila, a za nedlouho jsme dostali instrukce, kde cyklisté absolvují 44 km a tricyklisté 12 km. Studený vítr a nepříjemné mrholení odpočítávaly posledních několik minut do startu a nervozita v každém z nás pomalu dosahovala bodu varu. Řadili jsme se na startovní čáru a po chvíli slyšeli pokyn ke startu. Počasí se jako mávnutím kouzelného proutku změnilo. Přestalo mrholit a my ukrajovali první metry mistrovského závodu. Trať závodu byla opět členitá, vedla podél česko-polských hranic přes Vidnavu zpět na start závodu po výtečném povrchu, o kterém si mnohde mohou nechat zdát. Už slavný Pierre de Coubertin razil myšlenku: "Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se". "Start mezi elitou je pro nás vždy zážitkem, jen kdyby nebyli tak rychlí," posteskl si Vašek, když viděl jen vzdalující se kola v prachu. Fanda Ondráček a Václav Kubička se tak ocitli na trati osamoceni a mistrovský závod se rázem změnil v závod osobní. "Připadal jsem si jak na slavné Tour de France, když se objevili handbikeři pod mým kolem a rázem zde byl nástup Fandy. Byl to zvláštní pocit, který se dá zažít jen na takovém závodě," dodal Vašek v cíli. "Pro mě byl nezapomenutelným momentem fanoušek s vuvuzelou, kterou mě hnal do cíle," přiznal Fanda v zápětí. "Na Vaška jsem bohužel nestačil, ale závod to byl výborný," dodal.
z Asterie Dubí, třetí pozici pak obsadil Josef Winkler z Favoritu Brno.
Naši cyklisté se na prvním společném mistrovství České a Slovenské republiky v para cyklistice rozhodně neztratili. Máme svého Mistra republiky v hromadném závodě. Karel Posekaný jej v časovce skvěle doprovodil, neztratily se ani naše ženy, které se v obou závodech umístily na stupních vítězů.