Má cesta za snem aneb Jak se plní sny

Narodil jsem se v roce 1997 a do 4,5 roku jsem byl úplně zdravý kluk. Pak jsem začal klopýtat, padat, měl jsem problémy s vyjitím schodů a špatně jsem vstával ze země i ze židle. Genetické onemocnění, svalovou dystrofii Duchenne, mně diagnostikovali v necelých 6 letech.

Zpočátku byli rodiče smutní, ale pak jsme se potkali s dalšími rodinami, které měly stejné problémy jako ta naše. A zjistili jsme, že to nějak jít musí. Každodenní rehabilitace doma, jednou týdně do rehabilitačního zařízení, bazén, hiporehabilitace, časté návštěvy a pobyty v nemocnici a lázních. Nebylo to vůbec jednoduché ani pro moji starší zdravou sestru, nicméně jsme jako rodina byli stále aktivní. Našli jsme si nové možnosti, jak trávit čas.

Odmala jsem byl v kontaktu se svými vrstevníky. Ve školce, v základní škole v naší Rohovládově Bělé a poté na Gymnáziu v Hradci Králové, které jsem úspěšně ukončil maturitou v roce 2017.

Sport mám rád odjakživa. Jako malý jsem lyžoval a bruslil. Nezanevřel jsem na něj ani na vozíčku. Bocciu (paralympijský sport podobný pétanque vhodný pro sportovce s nejtěžším postižením) nám poprvé ukázali kamarádi na pobytu rodin našeho občanského sdružení ParentProject. Začal jsem dojíždět na tréninky do Základní a Praktické školy Svítání. Kdykoliv byl čas, trénovali jsme s mamkou třeba i na dlažbě chodby v mé základní škole. Na začátku mého sportování mi byla oporou mamka, která mi dělala nosiče, asistenta osobního i sportovního. Později se zapojovali další členové naší rodiny a teď fungujeme jako tým. Každý pomáhá podle svých možností. Všechno plánujeme podle tréninků a soutěží.

Jsem členem TJ Léčebna Košumberk, kde mám trenéra, který mě naučil bocciu a díky němu se posunuji dopředu. TJ Léčebna Košumberk patří do velké rodiny tělovýchovných jednot spojených pod hlavičkou České federace Spastic Handicap, z.s. Na klubové tréninky jezdím 2x týdně do Pardubic. Od roku 2017 jsem v reprezentaci a velmi mi pomáhá trenérka Michaela Řiháčková. Provedla mě bocciou ve světě, na výjezdech zařídila všechno potřebné a mohu se na ni spolehnout.

Košumberský tým mě podporuje fanděním na dálku a jsou to dobří kamarádi. Jsem rád, že i já můžu sportovat. Rozhodně se nenudím, na trénincích i na soutěžích je veselo a mezi boccisty mám hodně kamarádů. Také díky boccii dost často cestuji.

Mám velkou podporu a oporu nejen ve svém bydlišti, obci Rohovládova Bělá, ale i v lidech mimo naši obec. Na mezinárodní závody můžu jezdit díky podpoře lidí a firem, kteří mě sponzorují a kterým jsem za to velmi vděčný.

Materiální vybavení, informace ze světa boccii a tréninkové plány máme. Těžší a vysilující je však shánění finančních prostředků na reprezentační činnost a na pokrytí nákladů jednotlivých závodů v zahraničí, protože podpora z Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy na vše nestačí.

Musím poděkovat všem vstřícným lidem, kteří nám pomáhají. Bez nich bych reprezentovat nemohl.

Převzato ze stránek Spastic Handicap.

V následujícím odkazu je možné zhlédnout finálový zápas Adama Pešky. Zápas se odehrává v prvních dvou hodinách záznamu.

Adame, děkujeme za výbornou reprezentaci naší země i našeho sportovního klubu.

K vytvoření tohoto článku byly použity materiály dostupné na internetových stránkách.