Lyžařský kurz ve Špindlerově Mlýně byl plný nádherných zážitků

Prvním lednem roku 2026, kdy jsme, vám, našim příznivcům, přátelům a podporovatelům, poslali požehnání a hlavně optimismus, jsme také vstoupili do nové sezóny, ve které i nadále budeme sdílet naše větší i malé výhry nebo jen radost z aktivit, které díky vám provozujeme.

Zachmuřené a chladné zimní dny většinou cyklistice nepřejí a příroda se jen velmi zlehka chystá na období jara, rozpuku života. Zimní období se tak pro mnohé z nás stává obdobím, kdy svá kola měníme za lyže a biski, abychom okusili kouzlo zimních radovánek v samotném srdci Špindlerova Mlýna ve spolupráci s Centrem handicapovaných lyžařů se sídlem v Janských Lázních.

Letošního výcviku jsem se jako autor tohoto článku nemohl zúčastnit, a tak nabídnu pohledy našich účastníků, kteří mě vrátili do ranného dětství, kdy jsem se těšil na každý řádek, který jsem pak, s neskrývanou radostí, četl znova a znova.

Pohled první

Ahoj, Vašíku,

páteční rituál proběhl jako obvykle, a především vše klapalo jako na drátkách. Večeře, vyzkoušet pomůcky, nachystat vše na ráno, snídaně v sedm, abychom o hodinu později odjížděli do Špindlu.

Celý kurz byl svěřen hlavnímu instruktoru, panu Tomášovi a jeho pomocníkům, Lukášovi, Terezce a Jurovi.

Počasí bylo podmračené, ne však sychravé, takže všichni vydrželi jezdit po celou dobu. Míša kromě lyží vyzkoušela i biski. Lenička nás krásně přepravovala na lyžovačku a zpět. Za Janu, moji dceru, píšu: Lukáš je nejlepší, pan Bělina je taky nejlepší, a vypadají na 18. Čímž je řečeno vše. Pepovi Bělinovi, našemu příznivci a dobrovolníkovi, moc a moc děkuji, protože dostat Janu na lanovku, to chtělo grif a páru. Stali se s Lukášem perfektní dvojkou, ušitou pro Janu na míru, a ještě sršeli vtipem, což má Janička ráda, jak víme. Zkrátka, kluci se nadřeli a Jana si bezvadně zajezdila. Pepa dokonce obětoval sledování olympiády. "Televize nikde žádná," často opakoval.

Nakonec jsme mu to, trošku, splnili v neděli na závěrečném obědě ve Svobodě nad Úpou, kde byla obrazovka přes celou stěnu, a právě se jel paralelní obří slalom žen.

ZA ROK NA IDIXEP bylo naše heslo, když jsme se loučili, a doufám že se to, díky skvělé partě v Košumberku i Janských Lázních zase podaří.

Nabrali jsme dobrou náladu, utužili partu a už se zase těšíme na naše bicykly, miláčky tricykly a svoláváme se na cyklo soustředění 13. března v Košumberku.

Pa,

Jarča

Pohled druhý

Ahoj,

vůbec nevadilo, že šéf školy nebyl přítomen, všichni jeho podřízení, ale i vedení a podpora našeho týmu, se své role zhostili na výbornou. Já jsem na tom vydělal, protože oproti loňsku jsem se nemusel mačkat v úzké skořepině, ale vyfasoval jsem větší, kterou mi k dokonalosti seřídil můj přidělený instruktor Jura. Lyžařské podmínky byly bezvadné. Trochu komplikací a adrenalinu přinášela mlha, která nás provázela v proměnlivých výškách po oba dny. Občas se vpředu jedoucí lyžaři vynořovali z mlhy na poslední chvíli a bylo nutné reagovat pohotověji než za dobré viditelnosti. Přesto jsem prakticky ani jednou nespadl, pokud nepočítám nesprávné zastavení při první jízdě (po roce), kvůli kterému jsem začal couvat a raději jsem si lehl na bok. Povedlo se mi najezdit 15 jízd za oba dny, což považuji za dobrý výkon. A došlo i na červenou sjezdovku, zdolal jsem ji sice jen jednou, zato jsem si to hezky užil. Na hory jsem přijel trochu nevyspalý a možná díky tomu jsem byl stále mezi posledními, ať se jednalo o odjezd na sjezdovku nebo odchod na večeři. Možná, že tato únava byla i příčinou zmatku a menšího dramatu, které jsem způsobil při jedné jízdě na lanovce. Totiž, vyzkoušel jsem si nechtíc, jak jezdí "závoďáci". To znamená po dvou hendikepovaných na jedné sedačce. Obvykle v našem kurzu jezdíme jen v sestavě hendikepovaný + instruktor + dva až tři lyžaři z veřejnosti. Já jsem vždy stál v čele fronty, nastupoval jsem první. Jednou jsem se ale opozdil a ocitl jsem se na druhém místě. Přede mnou byl Sam v biski a mě zmátlo, že nastupuje z třetí pozice vlevo. Má obvyklá brána č. 2 byla volná, tak jsem do ní vjel. V tu chvíli bylo jasné, že budu mít problém samostatně nasednout. Na to briskně zareagoval Jura, vypnul lyže, oběhnul celou sedačku, vysadil mě do ní, a utíkal zpět pro své lyže, které nakonec vezl v ruce. Nasedl včas a nahoře mi musel stejným způsobem pomoci sesednout. Má samostatnost má své limity hlavně před a po sjezdu. Uff, bylo to o nervy, ale zvládli jsme to. Konec dobrý, všechno dobré, jak se říká. A závěr našeho kurzu byl skutečně velmi dobrý, protože nám osud dovolil při závěrečném obědě zhlédnout olympijské finále paralelního obřího slalomu žen, kde z medailového boje vypadla naše favoritka Ledecká, ale zlato překvapivě získala liberecká rodačka Maděrová. Tohle byla nádherná tečka za naším vydařeným zimním lyžařským kurzem. Děkuji všem, kteří se podíleli na jeho hladkém průběhu, jmenovitě pak děkuji Lence a Jarušce, které o nás starostlivě pečovaly jako o vlastní děti, dbaly, abychom se bezpečně dostali na sjezdovku i z ní, a nakonec i domů. Díky, bylo to krásné!

Na viděnou,

Karel

Pohled třetí

Ahoj,

když i já přispěji svojí trochou do mlýna, pak pro mě letošní hory byly ve znamení prvenství.

Prvně jsme s děvčaty byli posedět a občerstvit se v horní restauraci s výhledem na Krkonoše. Prvně jsme navštívili restauraci v Jankách a prvně i tu ve Svobodě nad Úpou. Díky mé skvělé instruktorce Terce jsem také v neděli sjela prvně celou modrou sjezdovku na Svatém Petru s jediným pádem.

S láskou,

Míša 

Fotogalerie zde: