Evropský pohár s mnoha překvapeními naše sportovce nezaskočil
Přelom července a srpna láká spíše k vodě nebo k procházce do lesa, kam za doprovodu šumění větru a linoucích se vůní vyrážíme sbírat houby, maliny i jiné poklady, které nám příroda dokáže nabídnout. Idylka, jež lze jen stěží odmítnout, nemyslíte?
Pro nás, cyklisty, je toto období nejdůležitější částí sezóny, vrcholem, kdy zúročujeme svá dosavadní tréninková úsilí a snažíme se naplnit cíle, které jsme si vytkli na začátku letošního závodního období během týmové porady.
Nejdůležitějším dvojzávodem letošního roku bylo mistrovství České a Slovenské republiky, v jehož pořadatelství se pravidelně střídají cyklistické svazy obou zemí. Pořadatelskou zemí ročníku 2025 byla Slovenská republika, která toto mistrovství uspořádala v rámci Evropského poháru.
Evropský pohár a mistrovství České a Slovenské republiky se konalo 9.-10. srpna 2025, v jiném termínu a na jiném místě, než bylo plánováno. Záměr, potkat se začátkem července v okolí Martina, byl nahrazen počátkem druhé poloviny prázdnin závody v okolí Púchova, kam jsme se tak vrátili po dvouleté pauze.
Každý okamžik našeho života je obklopen příběhy, které občas dokáží pěkně potrápit. Asi málokdo z nás by si pomyslel, že se první epizoda našeho výletu započne odvíjet na samotném počátku naší cesty, kdy před obydlím dvou z našich cyklistů nás potrápila jedna z troj sedaček, která byla špatně usazena a její oprava si tak vyžádala více jak hodinové zdržení odjezdu, než bylo plánováno. Trpělivost našich děvčat je obdivuhodná, až si říkáme, jak je to možné. V odpoledních hodinách jsme dorazili do místa určení, kde jsme se ubytovali, povečeřeli a ulehli vstříc hromadnému závodu, který nás čekal o několik hodin později.
Para cyklisté TJ Léčebna Košumberk, v neúplné sestavě, nastoupili k sobotnímu hromadnému závodu s velkým očekáváním, ale také s obavami. Organizátoři si pro nás připravili trať, která nabídla nejen parádní sjezdy, ale i zkoušku houževnatosti a vytrvalosti, kdy jsme museli zdolat stoupání v délce tří kilometrů s průměrem 3 procenta. Závod odstartoval hodinu před polednem v pět kilometrů vzdálených Lednických Rovnich, nedaleko Púchova. Na cyklisty čekal okruh v délce necelých dvaceti kilometrů, který někteří z nás, v závislosti na kategorii, museli absolvovat více než jednou.
Krátce po projetí cílem se s námi František Vlček podělil o své pocity i peripetie, které jej postihly.
"Letos to pro mne bylo velice těžké. V sobotu ráno v 5 hodin mne chytl záchvat migrény, zrovna v tu nejnevhodnější dobu. Tím to vše začalo," a pokračoval: "Naštěstí byl záchvat slabší. Nějak jsem se zmátořil. Pokračovalo to tím, že už jsem starý člověk a vše zapomínám. Připadám si jako hokejový brankář Dominik Hašek, který si při jednom zájezdu do Košic zapomněl zabalit betony a museli mu na východě Slovenska půjčit staré skoro rozbité jiné. A přesto Pardubice tehdy vyhrály… Zjistil jsem, že jsem doma nechal "nejdůležitější součást výstroje" - ortézu na suché zipy, kterou si k řídítkům "kurtuji" pravou ruku. Vymyslel jsem řešení, ale museli jsme autem na druhou stranu Púchova do obchodního centra a lékárny, kde jsem zakoupil lepicí pásku a pružné obinadlo. Vše pokračovalo dle plánu. Strojím se u startu. Přijde rozhodčí: "V těchto elastických podkolenkách je zakázáno jezdit závody, převléknout." Shodou náhod jsem měl s sebou sportovní ponožky. Naše průvodkyně, trenérky a děvčata řidičky do nepohody v jednom mi pomohly ruku omotat a připoutat trvale k řídítkům. Start hromadného závodu se blížil mílovými kroky a než jsme se vzpamatovali, zazněl startovní pokyn a vyrážíme. Panovalo teplo, spíše horko. Podél trati bylo mnoho skvělých lidí, kteří nám fandili. Na zhruba 6. kilometru začalo krásné dlouhé stoupání. Dýchal jsem pravidelně, pil jsem, přehodil na lehčí převody a hrál si na Chrise Frooma. Jedna fandící mi povídá: "Klid, už jenom dva takové kopce a budeš nahoře." To potěšilo. Ale protože jsem trať znal, věděl jsem, že zpátečních 9 kilometrů bude z kopce. Po závodě, cestou domů na ubytování, mne chytla už regulérní velká migréna. Letos byla bohužel časovka bez mojí účasti. Musel jsem se vrátit v sobotu večer vlakem domů, abych v neděli mohl pracovat. Skvělá organizace slovenských pořadatelů. Děkuji celému týmu TJ Léčebna Košumberk," dodal.
A jak pro nás první den dopadl?
V kategorii MC1 – MC3 obsadil Václav Kubička sedmou pozici. Věra Čejková, v kategorii WC4 – WC5, dokončila svůj závod na druhém místě. Kategorie MT2 byla zastoupena Karlem Posekaným. Skončil stříbrný, Františkem Vlčkem, ten dojel šestý a Markem Hylským o stupínek níže. Naše tricyklistky měly zastoupení ve dvou kategoriích, kde Jana Veselá (WT1) skončila druhá. Kategorie WT2 nabídla souboj Michaly Švejdové na druhé pozici a Martiny Vlčkové, která dojela třetí.
Druhý den nám nabídl časovku, která se jela v blízkém okolí našeho ubytování za úmorného vedra a měřila 14 km.
Pohledem do výsledkové listiny zjistíme, že jsme se určitě neztratili a byli vidět. Na start časovky se postavilo 39 účastníků.
A jak naše barvy dopadly?
V kategorii WT2 obsadila Michala Švejdová druhou pozici. Kategorie WT1 byla zastoupena Janou Veselou, která kopírovala umístění Míši. Věra Čejková ve sloučené kategorii WC4 – WC5 získala titul Mistryně ČR pro rok 2025. Karel Posekaný se ve své kategorii MT2 musel spokojit s druhou příčkou. Na šesté pozici jej pak doprovodil Marek Hylský. Václav Kubička ve sloučené kategorii MC1 – MC3 obsadil sedmou příčku.
Mistrovství České a Slovenské republiky dopsalo své řádky. Ačkoliv některým z nás už není dvacet a s přibývajícími léty vidíme, jak rychle a kam se současná para cyklistika posouvá, jsme rádi a hrdi na ty, kteří nás podporují – naše partnery, kamarády a sponzory, bez nichž bychom to měli výrazně složitější. Nedílnou součástí podpory jsou naše děvčata, trenérky, kamarádky a řidičky v jednom. Děkujeme a brzy na viděnou.