Cyklista, ten občas tvrdý chleba má

Závod v Bělči nám nabídl netradiční příběh

Čas od času mám za úkol napsat článek ze závodu, kterého jsem se nemohl aktivně zúčastnit a nezbylo mi tak nic jiného, než jen s napětím sledovat dění od kamarádů, kteří se takové události zúčastnili.

Dá se říci, že více jak devadesáti procent cyklistických závodů se účastníme jako tým s kompletní logistikou od samotného přihlášení až po přepravu na závod samotný.

Závod v Bělči u Kladna, který se konal začátkem června, byl zcela jiný. Zejména časové možnosti nám neumožnili zúčastnit se akce jako tým, a tak nám byla nabídnuta možnost zažít tento závod individuálně a ochutnat tak chlebíček našich děvčat, které se o nás tak hezky starají.

O příběh jako z pohádky se s námi podělila Míša Švejdová, která se na závod dopravovala na svém tricyklu z Prahy. Po jeho vyprávění musím přiznat, že by jej ani samotný pohádkář, Hans Christian Andersen, nesesbíral lépe. 

Má Stochov story

Michala Švejdová

Můj příběh za dobrodružstvím začal ve chvíli, kdy jsem vyjela z domova do Vysočan, odkud jsem se metrem přepravila na Zličín, abych se pak dále, po vlastní ose, dopravila do obce Stochov, třicet kilometrů od Prahy.

Ze Zličína jsem, ve vydatném dešti, vyrazila vstříc místu mého ubytování, abych po několika kilometrech zjistila, že jsem si klíče od kamarádova bytu nechala doma ve své kabelce. Déšť usilovně bičoval nejen můj tricykl, ale i mě samotnou. S vědomím, že kamarád má nějaké natáčení v Praze, s koncem bůhví kdy, jsem se přesto rozhodla pokračovat a doufala, že se mi do cesty postaví nějaká dobrá víla, která mi snad pomůže.

Vydatný déšť mě doprovázel téměř po celou dobu mé cesty, a já, s nadějí, došlapala před bytovku mého kamaráda, kde jsem sousedce, paní Rybákové, oznámila svůj příjezd a zapomenuté klíče.

Unavená a zcela promočená jsem využila pohostinnost místní pizza prodejny, kde jsem povečeřela a převlékla část svého mokrého oblečení. Jako zázrakem se ozval můj mobilní telefon a skrze sluchátko, pro mě ona pohádková víla, paní Rybáková, mě zve na čaj, který právě vaří. Bez placení jsem s velkými díky odjela zpět ke kamarádovu domovu. Paní Rybáková mi poskytla azyl, nechala osprchovat, půjčila flanelové pyžamo a povlékla postel. Prostě, víla, kterou potkáte snad jen v pohádce, nemyslíte? 

Se svým kamarádem jsem se potkala kolem půl druhé ráno, abych se s ním v sedm rozloučila a vyrazila na start závodu v Bělči, vzdáleného 15 kilometrů od místa mého pobytu.

"No tak nejsme z cukru, jsme z Košusu!" 💪💪💪, jsem si říkala, když jsem potkala Karla, který mě v teple svého vozítka právě míjel.

Karel Posekaný

Závod odstartoval do slábnoucího deště. "Příroda a okolí Křivoklátských lesů mě okouzlila. Samý kopec a serpentýna, to je pro mě!", poznamenává Karel. "Díky tomu jsem udolal sípajícího Zbyňka Charváta, který mi opět hobloval rám," dodal.

A pokračoval: "Na rovinkách jsem jel za Jindrou Mašínem, první kolo jel s námi a říkal, že si to Zbyněk nezaslouží, takže mě vezl. Ale musel jsem volat, ať jede, trochu zbytečně mě brzdil. Jindra je zkrátka stále náš 😍.

Komisaři před zatáčkami a odbočkami pískali na píšťalky a všude na stromech byly šipky na oranžovém podkladu, takže fajn.

Po prvním kole nás všechny stáhli z trati, prý i Jindru, ale ten jel i druhé kolo. Do cíle přiletěl jako blesk, a to prosím ve stoupání."

A jeden legrační moment – stoupali jsme s Jindrou a já se ho ptal: "Jakou máš tepovku? Hlásí mi nějaké číslo "kolem sto dvaceti". Z posledních sil se nahlas zachechtám a vydechnu ze sebe odpověď: "Já skoro 170", doplnil Karel Posekaný. 🙈

V konečném zúčtování skončili naši dva borci, shodně, na druhé pozici ve svých kategoriích.

Nezapomněli jsme požádat o hodnocení Lenku Mervartovou, hlavní trenérku našich cyklistů:

Lenka Mervartová

"No teda, přátelé. Tak jsem si přečetla všechny vaše postřehy.

A teda, Karle i Míšo, jste úžasní. Oba dva. V tom dešti jste jeli a Míša ještě s takovou zápletkou. No, já jsem se u toho opravdu hodně pobavila. Ale Tobě do smíchu asi moc nebylo. Ale je vidět, že dobrá nálada a optimismus se Tě drží, a to je nejdůležitější. Jak se říká, když nejde o život, tak jde o …. A potom ti dobří lidé, Ti přijdou do cesty a vždy pomůžou, což je úžasný. 😘😊❤️

Jinak vám, Míšo i Karle, gratuluji ke krásnému umístění.

A Karle, jsi borec. Že jsi jel s Jindrou a Zbyňka totálně odpáral. Supr 👍👌😊"

Fotodokumentace zde: